Univerzita Karlova v Programu OECD „Institucionální řízení vysokých škol“

Většině čtenářů je asi známo, že OECD představuje Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se sídlem v Paříži založenou v r. 1961. Sdružuje třicet vyspělých členských zemí, které respektují pravidla parlamentní demokracie a tržního hospodářství. Provádí sociálně ekonomické analýzy, poskytuje relevantní statistiky, predikuje ekonomický vývoj a společenské změny v obchodu, zemědělství, životním prostředí, ve školství atd. Pomáhá vládám členských i nečlenských zemí srovnávat zkušenosti, identifikovat příklady „nejlepší praxe“ a navrhuje způsoby koordinace vnitřní politiky v různých oblastech i zahraniční politiky v regionálních uskupeních.

Konkrétně, mezi její činnosti patří sběr dat, jejich analýzy, následná společná politická diskuse, příprava rozhodnutí či doporučení a nakonec podpora jejich implementace (tj. zavedení do praxe či praktické ověření). Uvedené aktivity probíhají v řadě oblastí.

Mezi jednu z klíčových oblastí patří podpora a rozvoj vzdělávání, zejména zajištění rovného přístupu ke vzdělání a jeho zkvalitněním a rozšířením i podpora společenského rozvoje v jednotlivých zemích (a to nejen ekonomického rozvoje prostřednictvím inovací, ale i kulturně sociálního rozvoje a posilování společenské soudržnosti). Na tomto poli řídí hlavní činnosti jeden z patnácti odborů Sekretariátu OECD zvaný Directorate for Education. Jeho vnitřní struktura je dána několika základními Programy. V posledních dvou dekádách patří k nejznámějším např. PISA (Mezinárodní srovnávací měření vzdělávacích výsledků žáků), dále fungují programy jako CERI (Středisko pro edukační výzkum a inovace), a také IMHE (Institutional Management in Higher Education – Institucionální řízení vysokoškolských institucí).

Program IMHE byl založen v r. 1969 a představuje jediný útvar či program OECD, který je otevřen výlučně institucím vysokoškolského vzdělávání a jejich problémům. V současnosti má 220 členů (tj. jednotlivých univerzit, neuniverzitních vysokých škol, ale i ministerstev školství, vysokoškolských agentur nebo neziskových organizací věnujících se vysokému školství) ze 41 země. Znamená to, že jsou v něm zastoupeny také VŠ instituce z nečlenských zemí OECD. Práci IMHE řídí její Řídící výbor (Governing Board), který tvoří zhruba 45 členů – zástupců oněch 220 členských institucí. Stálých pracovníků zajišťujících chod sekretariátu IMHE i zázemí pro všechny výzkumné nebo implementační projekty je deset. V průměru organizuje IMHE pět konferencí za rok, kterých se účastní zástupci většiny členů.

IMHE v posledních letech vyvíjí řadu pozoruhodných aktivit. Za mnohé je třeba zmínit projekt zkoumající podíl vysokoškolských institucí na regionálním rozvoji. Výsledky ukazují, že společenská úloha univerzit (jejich tzv. třetí role) musí být chápána poněkud šířeji než jen jako příspěvek ekonomickému rozvoji měst a regionů, ve kterých sídlí. V popředí je identifikace možností i bariér spolupráce univerzit a partnerských institucí v regionech napomáhající sociálnímu a kulturnímu rozvoji. Mezi identifikované bariéry patří podceňování této role univerzitami, které se snaží za každou cenu vyhovět špičkovým (světovým) kritériím excelence. Zanedbávají přitom své poslání rozvoje vzdělanosti v regionu a kultivace lokálních komunit.

Jiným významným projektem byl v uplynulých třech letech projekt zaměřený na rozmanitost vzdělávacích vysokoškolských institucí – a to z hlediska jejich poslání, financování i řízení. Práce na projektu završila závěrečná konference v r. 2007 na téma Institucionální rozmanitost: hodnotící tabulky a typologie institucí ve vysokém školství. Tyto studie odpovídají na poptávku. Měnící se politické a sociální podmínky i podmínky financování vysokých škol vedou k potřebě zkoumat a definovat různé typy vysokoškolských institucí. Projekt ukázal, jak vysoké školy reagují na mezinárodní srovnávací tabulky vysokých škol a do jaké míry ovlivňují chování jejich představitelů, učitelů, studentů či klíčových vnějších aktérů.

Podobně nový důraz představuje připravovaná studie proveditelnosti, která se od r. 2008 věnuje mezinárodnímu měření učebních výsledků ve vysokoškolském vzdělávání (ve zkratce AHELO). Pojem learning outcomes je dnes už v ekonomismem ovlivněné hantýrce běžný. Vlády v duchu neoliberální ekonomie stále více kladou důraz nejen na měření institucionálních výkonů “na vstupu“ (zájem o studium na konkrétní škole, počet uchazečů a přijatých), ale zejména na „výstupy“. A už nebude stačit jen počet absolventů. Hledají se možnosti, jak zjistit výsledky učení v podobě konkétních poznatků a kompetencí studentů třeba po třech letech studia. To proto, aby se mohlo ještě přitvrdit v prosazování principu tzv. akontability, tj. skládání účtů. Tak by v představách vlád, ekonomů a mezinárodních finančních institucí mělo být jasné, která vysoká škola vytváří nejvyšší „přidanou hodnotu“ (za stejnou nominální peněžní jednotku dokáže „vytvořit“ největší přírůstek v podobě znalostí a dovedností studenta). I přes velké pochybnosti z oblasti edukometrie a psychometrie byly vyvinuty nástroje takového měření – a to všeobecných dovedností učení a myšlení a dále dovedností ve dvou studijních oborech či oblastech – v ekonomii a v inženýrství. Pilotní ověření projektu potvrdilo mé obavy. A proto došlo začátkem roku 2013 k pozastavení projektu (i proto, že byl velmi drahý). Od začátku jsem vystupoval vůči tomuto zjednodušujícímu projektu velmi kriticky – jeho aplikace na úrovni celých systémů (high stakes level) povede k novým zjednodušujícím žebříčkům a pro samotné školy (low stakes level) nic významně nového oproti dosavadním poznatkům nepřinese.

Významný projekt, který je v současné době ukončen, se zaměřil na kvalitu a relevanci vysokoškolské výuky. IMHE tak reagoval na tendenci redukovat evaluaci vysokých škol především na vědecký výkon (což je samozřejmě naprosto klíčové kritérium u menšího počtu vysokoškolských institucí, těch výzkumných či výzkumně excelentních). U velké většiny vysokých škol je právě kvalita pedagogické činnosti rozhodujícím ukazatelem jejich kvality. A měla by se podporovat i u škol výzkumných. Cílem projektu bylo identifikovat, vytvořit, případně ověřit nástroje podpory kvality pedagogické činnosti. Chce ukázat, co to znamená přijmout přístup zaměřený na kvalitu vzdělávací činnosti.

Významným zdrojem poznatků, místem výměny zkušeností a navazování nových kontaktů jsou Generální konference IMHE organizované každé dva roky. Bylo mi ctí, že jsem byl jedním z pěti členů Programového výboru generální konference v r. 2010 a snad malou měrou ovlivnil skutečnost, že byla považována za velmi úspěšnou.

Z České republiky jsou členy IMHE Univerzita Karlova dlouho jediná naše vysoká škola (od r. 2012 je členem také VUT Brno) a dále MŠMT ČR. UK zastupuji již od r. 2004 a v současnosti patřím mezi 3-4 služebně nejstarší členy GB. V posledních letech jsem se podílel zejména na přípravě projektu na zvýšení kvality a relevance vysokoškolské výuky. Tento Quality Teaching projekt se opírá o dotazníková data a o rozhovory s aktéry univerzit zapojených do projektu. Podílel jsem se přípravě dotazníku i struktury rozhovorů. V r. 2008 jsem se zapojil také do analytické auto-evaluační aktivity IMHE, v níž jsem měl na starost organizaci a moderování práce Skupiny II „IMHE ability to organize“ (Jak organizovat další rozvoj a fungování programu).

Představitelé Sekretariátu IMHE i členové Řídícího výboru považují za samozřejmost, že ČR reprezentuje univerzita s renomé i současným vědeckým výkonem, jaký má Univerzita Karlova. V žádném případě nejde jen o reprezentační aktivitu. Konkrétní výsledky práce na jednotlivých projektech jsou užitečné, inspirující či provokující pro každou současnou vysokou školu.