Právo, 29.7.2014 Kvalifikace učitelů – libovůle ředitelů?

Probíhající mimořádná schůze Poslanecké sněmovny má na svém programu i zrychlené druhé a třetí čtení novely zákona o pedagogických pracovnících z r. 2004.

Je pravda, že současný ministr školství zdědil po minulých vládách mezi jinými kostlivci ve skříni i problém nekvalifikovaných učitelů. Současné znění zákona o pedagogických pracovnících z r. 2004 neumožňuje pedagogickým pracovníkům, kteří nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, vykonávat přímou pedagogickou činnost po 1. lednu 2015. Jde o zhruba 6,4% učitelů v ČR. Novela má umožnit vykonávat přímou pedagogickou činnost po uvedeném datu mezi jinými i pedagogickým pracovníkům s dostatečnou praxí, kteří dosáhli alespoň 55 let věku a mají za sebou aspoň 20 let přímé pedagogické práce nebo jsou „uznávanými odborníky v oboru“. Co je však podstatné, nově k nabytí kvalifikace stačí rozhodnutí ředitele školy.

Novelou se řeší akutní politický problém, který zavinilo ignorování povinnosti zahájit odborné kvalifikační vzdělávání samotnými nekvalifikovanými pracovníky a řediteli škol. Lhůta účinnosti byla totiž již jednou odložena o pět let. Ani po deseti letech se tedy nepodařilo učitelům samotným, ředitelům jejich škol a ministerstvu školství s tímto problémem pohnout. Předložená novela je tedy nutná, pragmatická, avšak poněkud uspěchaná – a hlavně zcela nesystémová. Tlačí-li nás nyní čas, nejsnazším řešením jistě bylo prodloužit platnost lhůty, do které je třeba zahájit studium např. o další dva roky. To se nestalo a nyní stojíme před několika problémy. Zmíním čtyři z nich.

Především, přesunem na ředitele škol, tedy na osoby k tomuto účelu nekvalifikované a neakreditované, dochází k erozi pravomoci státu udělovat kvalifikaci pro výkon regulované profese. Představme si tuto situaci u jiné regulované profese. Bylo by vůbec představitelné, aby ředitel nemocnice nebo přednosta kliniky argumentoval tím, že při nedostatku lékařů uzná jako kvalifikovaného lékaře praktika třeba v oboru alternativní medicíny, který má obrovské zkušenosti a příliš vysoký věk na to, aby musel začínat kvalifikační studium?

Za druhé, uvedená dílčí rezignace státu ve věci veřejného zájmu má další důsledky. Tímto průlomovým rozhodnutím se totiž nepřímo sděluje, že praktická zkušenost spojená s nekvalifikovaným výkonem profese může nahradit komplexní odborné vzdělání. Je pravda, že komplexní akademická příprava je dnes pro kvalitní výkon učitelské profese stále více pouhou podmínkou nutnou, nikoli postačující. Proto musíme klást větší důraz na praktické dovednosti. Avšak s tím, že ty budou tvořit nadstavbu nad nezbytnou teoretickou přípravou.

Za třetí, platnost novelou uváděné výjimky z kvalifikace není nijak časově omezena. Tím se ovšem z výjimky stává nepsané pravidlo ekvivalence plné kvalifikace. Jak zabránit tomu, aby za dalších pět let nebylo nekvalifikovaných učitelů třeba 15%? Vždyť o jejich počtu vlastně rozhodnou ředitelé podle svého osobního vyhodnocení např. spokojenosti se zkušeným praktikem, nebo když usoudí, že dotyčný je „uznávaným odborníkem v oboru“.

A konečně za čtvrté, laxní vztah k naplňování litery zákona představuje vzkaz veřejnosti: není nutno vždycky konat podle zákona, ono se to v krizi vyvolané neřešením předmětu zákonné normy nakonec nějak „sfoukne“. V rozhovoru pro Právo publikovaném 17. června t.r. říká ředitel gymnázia J. Keplera Jiří Růžička zcela bez obalu: „nikdo nepočítal s tím, že to (zákonná lhůta-SŠ.) brzy vstoupí v platnost“ a „proto to nechávali plavat ředitelé i učitelé“.

Situace je vážná, ale stále ještě existuje možnost, jak omezit nesystémové důsledky novely. Stačí právo ředitelů na uznávání kvalifikace změnit na právo prominout nedostatečnou kvalifikaci, omezit platnost tohoto výjimečného opatření časově a zavázat ministerstvo, aby konečně začalo plnit svou povinnost správce veřejné služby a sbíralo tyto údaje průběžně, vyhodnocovalo je a přijímalo příslušná opatření. Nejen rodičovská veřejnost přece potřebuje mít elementární jistotu, že kvalifikace učitelů jako nutná, byť ne postačující podmínka kvality je garantována. Tu nelze nahradit názorem ředitele, co už stačí a co nikoli.