27. 8. 2014

Kvalifikace učitelů – já o voze, Ty o koze?

Kritické ohlasy čtenářů na mou kritiku dnes již poslaneckou sněmovnou přijaté novely zákona o pedagogických pracovnících (Kvalifikace učitelů – libovůle ředitelů?, Právo 29. 7. 2014) lze shrnout do dvou bodů. Za prvé, upírám prý ředitelům, kteří jsou nejkompetentnějšími znalci svých učitelů, právo je posuzovat (J. Kuthan, Klíčem je výběr ředitelů, Právo 30. 7. 2014). Za druhé, moje přirovnání učitelů k lékařům je prý manipulativní a demagogické, protože je srovnávat nelze (J. Kyncl, Kteří kantoři mají učit? Ti dobří, Právo 2. 8. 2014). Vzápětí čtenář sám dokazuje, že lze, neboť bez novely by to prý bylo stejné, jako by přednosta měl propustit zkušeného chirurga s 20letou praxí.

Jaká jsou fakta? Za prvé, ředitelům nelze upřít to, co nemají. Nemají právo uznávat kvalifikaci – to jim vlastně přidává až novela a tak se vedle vysokých škol stávají další institucí, která může kvalifikaci pro vybrané skupiny osob „udělit“. A to aniž by byla popsána kritéria, možnost odvolání a kontrola jejich postupu, jako je nad vysokými školami. Ani před novelou samozřejmě ředitelům nic nebránilo učitele si mezi kvalifikovanými (tedy absolventy magisterského učitelského studijního programu) vybírat, posuzovat, ukončovat jim pracovní poměr atd.  Oni nesou největší odpovědnost a proto je to logické. Na ty ostatní vlastně nemohlo být nahlíženo jako na učitele, právě pro chybějící kvalifikaci.

Za druhé, mé přirovnání k lékařům je na místě. Nepodezřívám nikoho z demagogie, ale velká nepřesnost (nebo neznalost textace novely) je naopak v přirovnání p. Kyncla. Tady jde o několik skupin nekvalifikovaných osob. Především, téměř 50% z nich jsou středoškoláci. U nich lze skutečně říci, že praxe zcela supluje profesní vzdělání. Ti, kteří absolvovali odborné studium a nestihli za 10 let ani zahájit studium tzv. pedagogického minima, nebo jsou lidmi z praxe, nejsou v postavení podobném „zkušenému chirurgovi, kterému někdo náhle předepsal atestaci z lázeňství“. Oni nemají ani úplnou základní kvalifikaci (na rozdíl od toho chirurga). Její nedílnou součástí je totiž pedagogické, psychologické a didaktické vzdělání. Jako psycholog vím, jaké potíže dělá i výborným fyzikářům, matematikářům, filologům atd. zvládnout dnešní děti a třídy. Jistě – na mnoha učitelských (nejen pedagogických) fakultách není úroveň nejlepší. To však musíme řešit jinak. Nemůže to být důvod požadavek na vysokoškolské pedagogické vzdělání raději postupně rušit.

Možná jasnější přirovnání: je to jako by člověku, který se naučil řídit načerno, rovnou zaměstnavatel vystavil řidičský průkaz, protože se ukazuje, že se osvědčil jako skvělý praktik. A protože je velké množství těch, kteří řidičák sice mají, ale řídí neskonale hůř, tak bychom vedli úvahy o tom, jestli nakonec nezrušit ty autoškoly a řidičské zkoušky. Stejně vystavují jen papír a dělají to proto, aby z lidí vytřískali peníze.