Proč jsem byl v KSČ

Na facebooku mi byla položena tato otázka: „Jaké byly Vaše pohnutky ke vstupu do KSČ v roce 1983? Proč jste v ní setrval až do roku 1990? A jaký je Váš dnešní pohled na tuto stranu? Dokázala se podle Vašeho názoru dostatečně odstřihnout od své totalitní minulosti? Měla by s ní ČSSD spolupracovat?“

Byl jsem od návratu ze studií ve Francii v r. 1973 silně levicově – spíše salónně intelektuálsky – orientovaný a KSČ byla přes všechny kritické výhrady stranou, která „programově“ sledovala ideál spravedlivější společnosti (mé výhrady byly formulovány z pozic jakéhosi neortodoxního marxismu). Vnímal jsem taky, jak klukovi z dělnické rodiny, v níž široko daleko moje maturita byla prvním a nejvyšším dosaženým vzděláním, pomohlo, že dostal šanci, která nebyla podmíněna společenským zařazením rodiny a jejím bohatstvím (výběr se odehrával v poměrně „objektivní“ atmosféře roku 1969).

Až v r. 1983 jsem byl do KSČ přijat proto, že mě v 70. letech na fakultě do ní moc nechtěli. Středoškolské studium ve Francii vytvářelo určitou podezřívavost (tak jako dnes u kovaných antikomunistů). Je třeba si uvědomit, že KSČ nebyla žádným monolitem. Proměňovala se v průběhu času, takže např. zrůdnosti 50. let nelze vztahovat na celou její historii. V 80. letech byla spíše degenerovanou byrokratickou institucí, která vzbuzovala spíše posměch a trpkost lidí. Navíc, všichni členové nebyli démoni – byla personálně různorodá a velká část členů byli (alespoň v době kdy jsem v ní byl) lidé, kteří pracovali v duchu ideálů, které strana oficiálně hlásala.

Mé setrvání v KSČ do r. 1990 znamená, že jsem teatrálně neodhodil legitimaci a již v prosinci 1989 se nehlásil do nových „perspektivních“ struktur. Prostě jsem přestal platit příspěvky a chodit na schůze a tím mně podle stanov ukončili členství až v r. 1990.

Z dnešní KSČM jsem trochu rozpačitý, protože po 25 letech v opozici nebyla příležitost otestovat její politiku ve vládnutí v demokratických poměrech, sbírá spíše podporu protestních hlasů. Řada materiálů a stanovisek jejích poslanců je kvalitních (srv. např. Vratimovský seminář, který ukazuje tu lepší stránku dnešní KSČM) a v parlamentních procedurách je zběhlá. Nicméně, až na pár extrémních osob a výkřiků z ní mám spíše dojem, že jí současné postavení vyhovuje.

Spolupráce s ČSSD? Záleží, co se míní tou „spoluprací“ – na místní nebo krajské úrovni s KSČM spolupracuje už nyní více subjektů a nemám dojem, že by v těchto obcích nebo krajích docházelo k totalitním zrůdnostem. Na celostátní úrovni existuje jistě řada témat, na kterých by se s ní spolupracovat dalo. Oslabení levicového voličského potenciálu neustálým zastrašováním „stalinskou hydrou“ je podle mě velkým problémem české politické scény. Rád bych samozřejmě viděl, kdyby politiku KSČM více charakterizovali lidé typu Dolejše než třeba Grebeníčka.