Škola, chůva, skupinová vedoucí nebo lesní muž – vsjo ravnó

Nedostatek kapacit v mateřských školách je vážný problém. Jak vznikl, jsme si ani pořádně neřekli. Demografické ignorantství politiků vládnoucích v uplynulých zhruba 8 letech, řekl bych. A pak takový ten podnikatelský duch samospráv – budovy se prodávaly a pronajímaly, budoucnost jakoby nebyla v programu.

A podobně jako v jiných případech se náprava stlouká na koleně. Firemní mateřské školy – sice soukromý doplněk veřejné služby s nároky na kapsu rodiče, které si může dovolit splnit jen část rodin, ale pokud jsou zachovány hygienické normy a garantována pedagogická kvalifikace učitelek (výjimečně učitelů), proč ne. Další forma, dětské skupinky mohou mít podle normy nejvýš 24 dětí a provozovatel skupiny bude s rodiči uzavírat smlouvu. Bude taky muset vytvořit výchovný plán. Pokud si ale konečně připustíme, že mateřská škola je důležitým místem, ve kterém se vytvářejí základní vzdělávací předpoklady, jde o první významnou vzdělávací instituci. Z tisku se dozvídáme, že „pečovatelky a pečovatelé budou muset být bezúhonní a být „odborně způsobilí“, tedy mít oprávnění pracovat v různých zdravotnických profesích, v sociálních službách, ve školství nebo mít kvalifikaci chůvy“. Trochu divná směsice. Dosud odbornou způsobilost představovalo buď středoškolské pedagogické vzdělání, nebo stále častěji bakalářské vysokoškolské. U ředitelek mateřských škol je bakalář povinný. Jak tomu bude po avizované novele, která umožní fungování i tzv. lesním školkám, nevím.

Improvizace připomíná to, co se dělo kolem novely zákona o pedagogických pracovnících. Podle této záchranářské logiky stačí „nějaká“ praktická zkušenost zhruba se blížící „péči o děti“. Mimochodem, jazyk nás prozrazuje. V žádném z uvedených případů, včetně mateřských škol, nejde o „školky“, jak se jim už nejen lidově, ale třeba i ve Sněmovně říká. Pořád ještě to jsou školy (byť mateřské). To ale není náhoda nebo staromilství. To jen vyjadřuje větší spjatost tohoto období s obdobím školním. A právě tato vazba je nejvyšším veřejným zájmem, jak ukazují zkušenosti s inkluzí dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (nejen romského!). Nebo také výzkumy ekonomů vzdělávání zdůrazňující výhodnost investice do vzdělávání dětí v předškolním věku ve srovnání s investicemi ve věku pozdějším.

Hlavní argumenty, jak je prezentují předkladatelé novely, jsou však jiné: „Podle propočtů ministerstva by v roce 2015 mohlo v Česku fungovat přes 1100 dětských skupin. Zaměstnání několika desítek tisíc rodičů by pro státní rozpočet mohlo znamenat přínos 382 až 573 milionů korun. V následujícím roce by mohlo přibýt dalších víc než 200 skupin, rozpočet by získal 457 milionů až miliardu korun, a to podle počtu zaměstnaných matek a otců“ (viz lidovky.cz). Opravdu dlouhodobá investice do budoucnosti naší (vzdělanostní) společnosti.