V pondělí 29.9. jsem se zúčastnil odborného semináře Školní poradenské služby z pohledu potřeb škol, který zorganizoval Národní ústav pro vzdělávání pro ředitele škol, výchovné poradce, školní i poradenské psychology. Vystoupil jsem na něm s úvodním referátem Jak by měla vypadat profesionální poradenská služba škole (viz powerpointová prezentace).
Jádrem mého sdělení je skutečnost, že vstupem stále většího počtu psychologů přímo do škol (školní psychologové) došlo samozřejmě k proměně vztahů uvnitř celého poradenského systému. Ten tvoří školní poradenské pracoviště (zahrnující kromě školních psychologů a speciálních pedagogů ještě výchovné poradce a školní metodiky prevence), pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo speciálně pedagogická centra. Stát však systém jako celek nesleduje a tedy ani neřídí. Nastává zmatek přinášející v některých krajích pokles profesionality odborných služeb a ztížené hledání odpovědnosti za jejich nedostatečnou kvalitu. Je to důsledek toho, co nazývám „třaskavou směsí“ českého vzdělávacího systému: kombinace deregulace, pokud jde o vzdělávací politiku, a decentralizace v podobě krajských samospráv.