Jak se vede kampaň?

Blíží se volby a se vzrůstajícím napětím se objevuje i vandalismus a otazníky, kdo na co má a jak může obsadit veřejný prostor předvolební reklamou.

Potkalo to i mě – stržené plakáty na sloupech i na lavičkách, vyvrácená kostka na Andělu před KFC (že by vyvrácení z betonových desek nezaznamenala ani Česká policie, ani policie městská, je trochu divné). Vandalismus samozřejmě odsuzuji – i v případě, že se jedná o mé soupeře ve volbách. Ale vezměme to v klidu. Lze se lidem divit, že jim ten hustý les billboardů, plakátové aleje a stánky jak na pouti můžou lézt na nervy?

Sám jsem byl na rozpacích, když jsem viděl, jaká propagace je už samozřejmou součástí tohoto politického „žánru“. ČSSD do mé kampaně rozhodně neinvestuje nějaké převratné sumy. Na transparentním účtu je rozpočet pro první kolo ve výši půl miliónu korun a k tomu mi centrála ve formě služeb poskytuje dalších cca 200 tisíc korun.

Jádrem mé kampaně je ovšem setkávání s občany u metra, na ulicích, u obchodních středisek apod. Na všech skoro 20 setkáních jsem vždy přítomen osobně a pomáhají mi sympatizanti, bývalí studenti, přátelé. A to dobrovolně bez nároku na odměnu. Nesnáším totiž, když brigádníci najatých profesionálních agentur bez zájmu rozdávají letáčky či různé dárečky stejně jako reklamu na prací prášky. Jsem rád, že moji přátelé mohou bez rozdílu říci: my ho ale známe už hodně let a chceme i Vás přesvědčit, abyste mu dali svůj hlas. O to lépe se pak diskutuje s voliči – i s těmi, kteří mně hlas dát nechtějí.

Zcela upřímně mě takový kontakt baví nejvíc. Nechci se objevit v obvodu dvakrát, třikrát, rozdat pár koláčků a pak třeba zaplatit něco pompézního (v minulosti to stereotypně bývalo vystoupení známého umělce). Jsem mezi voliči za sebe – nepotřebuji baviče, aby mi dělali fíkový list.

Váš Stanislav Štech