Není sporu o tom, že vzdělávání nové generace vyžaduje adaptovat se na nové společenské podmínky – ne konjunkturálně politické, ale především ekonomické a sociálně kulturní. Ve všech zemích vyspělého světa se zcela samozřejmě mluví o změnách nebo reformách školství. Na mušce je jakási, leckdy ne přesně popsaná, tradiční škola. Jedinci i skupiny reformátorů srší nápady na dílčí změny. Jednou ze slabin trvající snahy reformovat je skutečnost, že se uvažované změny málokdy reflektují jako systémové a argumentované (doložené historickými, empirickými nebo teoretickými důkazy). Samotné principy školského systému nelze vyměnit příkazem, ani formulovaným přáním. Kulturně citlivý přístup totiž vyžaduje, abychom s vaničkou nevylil i dítě.
Více na noveskolstvo.sk.